Vodácký Průvodce
jezdec
O vodě     Záchrana     Hry    Něco o mně    Domu

Vodácká "hantýrka"

Pár slov na úvod
Vodáci se mezi sebou zdraví "AHOJ" a tykají si, byť by mezi nimi byl rozdíl dvou generací. Na vodě i na souši se k sobě chovají ohleduplně a v případě potřeby je pro ně naprostou samozřejmostí si vzájemně pomáhat.

VODÁCKÁ ODBORNÁ

1. Mezi proudy, mezi proudy
naše dlouhý lodi bloudí,
v loubí poutník roubí vor.
V poutech touhy oči poulí,
jak ty dlouhý lodi bloudí,
poslouchá náš rozhovor:

Loďák, zabalák, vracák, hák,
bevarex, bagáž, líh.
Zavírák, votvírák, táborák,
epoxyd, laminát, klíh.

Kontra, porcelán, traverz, bort,
ve šlajsně nesraz vaz.
Spáchá zabalák mokrej mord
na tom, kdo nezabral včas

Koňadra, kolejda, komínky, špricky,
kanystr, flastr, šprajc,
sekera, pilka, sirky, třísky,
na břehu kouká zajíc......

Malý slovník vodáckých výrazů
Vodáci mezi sebou používají slovní výrazy, které jsou pro nevodáky tajemné a často i nesrozumitelné. Protože spoustu z nich určitě zaslechnete a můžou i vás upozornit před něčím nenadálým či vám v něčem poradit, je vhodné alespoň ty nejdůležitější znát.

Bort
bok lodi. Tuto část s oblibou objímají začátečníci těsně před tím, než si jdou pokecat s rybkami
Singl, singlovka
loď určená jen pro jednu osobu, např. jednomístný kajak
Debl, deblovka
loď pro dvě osoby, např. klasická kanoe
Házečka, házecí pytlík
velmi důležitá pomůcka pro záchranu jiné osoby ze břehu. Je to pytlík s nepromokavým, pečlivě složeným lanem. V případě potřeby je nutné pevně uchopit volný konec lana (nebo jej raději uvázat kolem stromu či jiného pevného předmětu na břehu, aby vám nevypadlo z ruky nebo vás zachraňovaný nestáhl do vody) a pytlík hodit zachraňovanému jedinci (radši přehodit než nedohodit) tak, aby se mohl lana chytit a s vaší pomocí dostat ke břehu
Koňadra, koníčkovací šňůra
kus silnějšího provazu, za který se loď uvazuje u břehu, spouští jezem, či za který ji vodák táhne jak kůň loď úsekem, kde je málo vody. Po příjezdu na tábořiště se koňadra napne mezi stany a suší se na ní prádlo
Loďák, lodní pytel
pytel z impregnované látky velikosti až dospělého muže. Pro pokročilé stačí velikost nedospělého šimpanze. Oba typy jsou opatřeny nahoře šňůrou, kterou se pytel zadrhuje, aby dovnitř nenatekla voda při převrácení lodi a aby z něho nepadaly věci při převrácení pytle. Do pytle se nastrkají úplně všechny věci, které vodák vlastní. "Na dno klademe krém na opalování, repelent na komáry, svačinu a peníze". Na rozdíl od konve (barelu) je skladnější (čím míň věcí v něm máte, tím menší prostor vám zabírá v lodi), ale pokud jsou v něm těžší věci, neplave
Konev, barel
nádoba z plastu a šroubovým uzávěrem, určena ke stejnému účelu jako loďák. Hodí se do raftu či otevřených plastových nebo laminátových deblovek, kde její pevné rozměry nevadí. Výhodou je, že i s těžším obsahem plave a věci se z ní dají rychleji vytáhnout a nebo vložit
Šprajc, vzpěra
u laminátových (ale i některých plastových) kánoí příčná vzpěra mezi borty (někdy jich bylo na lodi i víc, nejčastěji ve formě dřevěného hranolu). Slouží ke zpevnění lodi a nezřídka se k němu přivazují barely, aby se v peřejích nekoulely po palubě. Dále slouží k tahání lodi z vody a v exponovaných okamžicích brání kormidelníkovi, aby se rozeběhl na provinilého háčka.
Špricka, špricdeka
speciální, vodovzdorný kus látky, sloužící k zakrytí otvorů v lodi, aby se tudy v peřejích nedostávala voda. Většinou to je i součást oděvu a pro kajakáře téměř nezbytnost. Některé jsou zakončeny komínkem (rukávem), který zakrývá i část trupu
Kleky
pomůcka v některých typech lodí, kde se pádluje v kleče (např. Pálava, Orinoco). Jedná se o fixační popruhy, které po sepnutí (suchý zips) tvoří před stehny klečícího vodáka překážku, takže jej přidržují na jeho místě a zabraňují mu, aby při jízdě divokými peřejemi nebo při skákání jezu nechtěně putoval po palubě
Kolejda
podvozek složený z koleček a chatrné konstrukce, na kterém se přepravuje loď z nádraží k řece a naopak. Při prvních metrech přepravy se kolejda obvykle rozloží na prvočinitele, takže po zbytek cesty odnášíme loď na ramenou. (Otrlí říční vlci ji táhnou městem na koníčkovací šňůře.) Na vodě naopak loď uveze kolejda hravě, takže můžeme tento praktický přístroj všem vodákům vřele doporučit
Výrazy týkající se posádky:
Háček, hák
člen posádky, který sedí v čele lodi. Jeho úkolem je upozorňovat na kameny a jiné důležité věci před sebou. Ovládá příď lodi, dře třikrát víc než kormidelník a těžce nese, že je tomuto podřízen. Ve volných chvílích je mu souzeno vylívat vodu, případně dovoleno fotografovat.
Kormidelník, zadák, kapitán
nejdůležitější člen posádky, neboť on rozhoduje, kudy se popluje a tak by měl být i tím zkušenějším. Jeho záběry jsou zvláště v rychle tekoucí vodě či peřeji soustředěny hlavně na manévrování s lodí (proto se háček nadře víc)
Porcelán
třetí jezdec v lodi. Vozí se nouzově na kratší trati. Kormidelník a háček jedou s porcelánem opatrně, neboť tento nepádluje, takže má dost času, aby sžíravě kritizoval způsob jejich jízdy.
Manévrování:
Zabrat
úplně obyčejný záběr pádlem do normálního směru plavby. Klasika, které si při pádlování užijete nejvíc
Kontra, kontrovat
zpětný chod čili záběr pádlem proti normálnímu směru plavby. Pro háčka záběr téměř neznámý (brzdí loď), pro kormidelníka zase jeden z nejpoužívanějších
Přitáhnout
záběr pádlem směrem k boku lodi (pozor, ať neskončí pod ní a vy ve vodě) za účelem rychlého natočení do požadovaného směru. Důležitý záběr zejména pro manévrování v rychlé řece se spoustou nástrah. Hojně používán jak háčkem tak zadákem, největší účinek má však tehdy, pokud jej provádějí oba současně
Odlomit, odkopnout
opak k přitáhnutí čili záběr směrem od lodě. Háček zabírá dlouhým obloukem před přídí, zadák spíše kontruje
Traverz, traverzovat
přejíždět s lodí z jedné strany řeky na druhou, tak, že špička lodě směřuje po proudu. Hojně viděno u začátečníků, ale někdy i nutnost, pokud je háček tajnůstkář a kormidelník by přece jen rád věděl, do čeho se řítí
Přejezd
Opak traverzu, s tím, že špička směřuje proti proudu
Bidlovat
zabírat pádlem o dno řeky (jako bidlem) ve snaze dostrkat loď i s posádkou z mělčiny na hlubší vodu bez vysedání. I když vodáci tuto metodu často používají, je nutné si dávat opravdu pozor - je to totiž taky nejsnadnější způsob, jak pádlo zlomit nebo alespoň poškodit
Jet singla
jet v lodi sám, bez háčka. Někdy nejlepší způsob jak zdolat jez, zvláště pokud pod ním číhá zabalák a vy plujete s otevřenou deblovkou
Eskymák, eskymácký obrat
způsob, jak se dostat s převrácenou lodí zase zpět na hladinu, aniž by bylo nutné opustit palubu. Je to jedna ze základních kajakářských dovedností a dá se praktikovat jen na uzavřených lodích
Cvaknutí, cvaknout se, udělat se
obrátit loď dnem vzhůru a sebe šoupnout pod hladinu...čili převrátit se. První zásadou je za všech okolností nepouštět pádlo, držet se lodi a společně se snažit dostat ke břehu nebo do mělké tišiny. A pak konečně nastává ten "radostný" okamžik, kdy začnete lovit všechny věci až dosud volně ležící v lodi, na dně řeky, či je pak nahánět v proudu
Výrazy týkající se řeky:
Volej
stojatá nebo jen velmi málo tekoucí voda. Noční můra všech vodáků
Zabalák
vysoká vlna se zpětnou rotací, postrach otevřených lodí. Vyskytuje se v silných peřejích a na koncích šlajsen
Tišina
místo v tekoucí řece, kde voda stojí. Zpravidla se nachází v blízkosti břehu či na opačné straně než je proud. Ideální místo pro zakotvení
Vracák
zpětný proud, vzniká vedle hlavního proudu a žene loď zpátky pod jez, do mělčiny a mezi klacky
Vývar, vývařiště
nebezpečné místo pod jezem či splavem, kde voda jakoby vyvěrá (bublá a pění) a směr její toku je neurčitý. Voda tady málo nese, loď se jakoby propadá a na záběry pádlem téměř nereaguje
Sifón
velmi nebezpečné místo v řece, kde se voda v jednom místě jakoby ztrácí, např. v podemletém břehu nebo skále, ale také třeba v poškozené spádové desce jezu či splavu. Hrozí vtažení a přisátí
Karfiol, květák
opak sifónu. Voda zde v jednom místě viditelně vyvěrá na povrch. Na loď, která do tohoto místa najede, to má podobný efekt, jako když se trefí do šutru, jen to nezanechává škrábance

To, že voda v řece teče, je způsobeno spádem řeky. Spád řeky je udáván v metrech výškového rozdílu na 1 km a značí se v promile. Voda v řečišti vykonává dva pohyby - podélné proudění a příčné prodění. Rychlost prodění není v celém profilu toku stejná. Vlivem tření částic vody o dno a na hladině o vzduch se proudění v těchto místech zpomaluje. Největší rychlost vody bývá zpravidla v nejhlubším místě asi v 1/3 hloubky od hladiny. Myšlenou čáru, která spojuje místa největší rychlosti vody na hladině, nazýváme proudnicí.

Při jízdě po řece narazíme na mnoho různých změn toku. Někde je řeka klidná, jinde prudce pospíchá peřejemi. Podle charakteru a velikosti takových změn rozeznáváme vodopády, kaskády, peřeje, katarakty a slapy.

Vodopády
jsou nesjízdné, vznikají v místech, kde se mění geologický podklad dna mající jinou tvrdost nebo v místech tektonických změn.
Kaskády
jsou nízké vodopády a bývají většinou sjízdné.
Katarakty
jsou balvanité úseky o velkém sklonu. Jednotlivé stupně jsou méně výrazné než u kaskád
Slap
je totožný s kataraktem, tohoto názvu se používá pro mohutnější toky
Peřej
nemá již schodovitý charakter, sklon je však stále ještě značný. Silný proud a nerovnosti na dně vytvářejí vlny nejrůznějších tvarů a velikostí.
Kromě těchto změn toku, které jsou vyvolány přímou změnou řečiště, existují v řece další nebezpečné jevy: jsou to víry, protiproudy, prudké vodní vyvřeliny a válce
Víry
jsou vyvolány změnami rychlosti vody, geometrickými nepravidelnostmi
Protiproudy
vznikají za překážkou postavenou proudu do cesty. Když voda překoná překážku, rychlost proudu se prudce zvětší, vzniká jazyk. Za překážkou však voda stojí, tvoří se ostrý předěl - rozhraní. Voda nestačí za překážku tak rychle natéci. Hladina vody za překážkou je značně nižší. Do těchto míst stéká voda od hlavního jazyka a točí se zpět proti původnímu proudu.
Vyvřeliny - vývařiště
Vznikají za veliké vody, kdy prudce tekoucí voda naráží na balvany, odráží se od nich nahoru a v určitém okamžiku překoná váhu hladiny a vyvře na povrch.
Válce
vznikají za překážkami položenými napříč korytem.

Víry, válce, protiproudy apod. zahrnujeme mezi tzv. makroturbulentní jevy, které způsobují vymílání a přenos materiálu v řečišti.

Usazování neseného materiálu má vliv na změny proudu, vznik mělčin, brodů, meandrů, slepých ramen... Kromě těchto vlastností říčního toku se musí vodák vypořádat i s překážkami, které vznikly na toku přímou lidskou činností, jako jsou jezy

Jezy
jsou určeny k tomu, aby se dosáhlo trvalého nebo dočasného vzdutí vody, jehož je třeba k různým účelům, např. k využití vodní energie, k zmírnění sklonu, k zajištění dostatečné plavební hloubky, k napájení zavlažovacích kanálů atd. Jezy mohou být různého tvaru a různé konstrukce. Nejčastěji se setkáváme s jezy na takových tocích, kde se dříve plavily vory. Nízké pevné jezy se dají za určitého stavu vody sjížděl. Záleží na výšce jezu, na množství vody jdoucí přes jez a na vodních podmínkách pod jezem. Většina jezů mívá tzv. propust - vodáci jí obvykle říkají šlajsna nebo také vrata. Bývá obvykle umístěna tak, aby nájezd dlouhých vorů byl co nejsnazší, tedy obyčejně v proudnici. Je to v podstatě dlouhý žlab překonávající výškový rozdíl mezi horní a spodní hladinou s poměrným sklonem 10 - 30promile. Propust mívá asi 5-6 m šíře. Průtokový otvor je ohraničen po stranách stěnami, tzv. sruby. Voda v propusti teče po podlaze. Vjezd do vrat propusti je někdy chráněn proti jarním plovoucím krám ledu zařízením, kterému se říká ledolamy. Jsou to trámy, nebo železné traverzy poněkud šikmo postavené. Uzávěr propusti - hrazení - je na začátku vjezdu propusti. Bývá dřevěné, složené z několika klád. Počet klád určuje výšku hrazení. Sjízdnost propusti závisí především na její konstrukci a na její délce. Podle toho se při výjezdu z propusti tvoří vlny různého tvar, které určují, zda průjezd lodi bude snadný, obtížný nebo vyloženě nebezpečný. Vědět, co vlny s lodí mohou udělat, patří k nutné abecedě každého vodáka.
WebZdarma.cz